MLÉČNÁ DRÁHA
Galaxie jsou základní stavební kameny vesmíru. Jsou to obrovské hvězdné ostrovy obsahující mnoho miliard hvězd. Podobně jako hvězdy mohou mít i galaxie různé velikosti, tvary, stáří...
Největší galaxie mají až několik set tisíc světelvých let v průměru. Galaxie ve které se nacházíme se nazývá Mléčná dráha. Galaxie rozdělujeme na několik typů: spirální, spirální s příčkou, eliptické a nepravidelné.
SPIRÁLNÍ GALAXIE se skládají z hustého jádra, které je vyplněno starými červenými obry. Uprostřed tohoto jádra se nachází obrovská černá díra. Z jádra spirální galaxie se táhnou spirální ramena ve kterých se vyskytují hlavně mladé a horké hvězdy, často obklopené mlhovinami. Všechny obíhají velkou rychlostí kolem centra v jedné rovině. Na okrajích galaxií se pravděpodobně nachází velké množství tmavé hmoty o které bohužel nemáme žádné informace. Spirální galaxie se označují jako "S" s následným malým písmenem "a" až "d". Galxie "Sa" mají mohutné jádro a nevýrazná spirální ramena. Zatímco Galaxie "Sd" mají nevýrazné jádro a rozvinutá spirální ramena. Téměř třetina všech galaxií ve vesmíru je spirální nebo spirální s příčkou. Mezi spirální galaxie patří pravděpodobně i Mléčná dráha. Další spirální galaxie: M101 typu "Sc" ze souhvězdí Velké medvědice, NGC 4594 typu "Sa" ze souhvězdí Panny.
SPIRÁLNÍ GALXIE S PŘÍČKOU Samostatnou skupinu ve spirálních galaxiích tvoří spirální s příčkou. Středem těchto galaxií prochází příčka z materiálu a hvězd, která se na obě strany od centra rozšiřuje a přechází ve spitální ramena.Spirální galaxie s příčkou se označují "Sb" a stejně jako u spirálních galaxií přidáváme písmeno "a" až "d". Vyjadřují mohutnost spirálních ramen vůči jádru.
ELIPTICKÉ GALAXIE obsahují převážně staré a červené hvězdy, které už vyčerpaly všechny zásoby vodíku. Více než polovina všech galaxií ve vesmíru patří mezi eliptické galaxie. Jsou to oválné soustavy hvězd bez jakýchkoli náznaků spirálních ramen, nebo disku. Obsahují velmi málo prachu a plynu a nerodí se v nich žádné nové hvězdy. Co do velikosti jsou velmi různorodé. Patří mezi ně ty největší i nejmenší známé galaxie. Eliptické galaxie se označují písmenem "E", ke kterému se přidá číslo. Galaxie typu "E0" jsou téměř kulové, zatímco galaxie "E7" velmi protáhlé. Uprostřed eliptických galaxií se také pravděpodobně nachází masivní černá díra.
NEPRAVIDELNÉ GALAXIE neobsahují tolik hvězd aby mohly vytvořit nějakou pravidelnou strukturu jako spirální nebo eliptické. Na rozdíl od eliptických galaxií obsahují velké množství prachu a plynu. Neustále se v nich tvoří nové a nové hvězdy. Jasnými nepravidelnými galaxiemi jsou třeba satelitní galaxie Mléčné dráhy- malé a velké Magellanovo mračno.
Zvláštní skupinou galaxií jsou tzv. "aktivní galaxie". Je jich relativně velmi málo. Zařazují se mezi ně kvasary a blazary. Patří sem Seyfertovy a rádiové galaxie. Jejich rozlišení závisí na jejich vzdálenosti a na úhlu pohledu, pod jakým je pozorujeme. Ze Země můžeme pozorovat mohutné výtrysky plynu, táhnoucí se mnoho světelných let od centra aktivní galaxie. V jejich centru se nachází obří černá díra, o hmotnosti až několik miliard sluncí. Plyn do černé díry nepadá přímo, ale vytváří kolem ní rotující akreční disk Černá díra ve středu aktivní galaxie je opklopená mohutným prachovým prstencem. Prstenec je na vnější straně tmavý, naproti tomu na vnitřní straně, kde absorbuje záření, jasně září. Tento prstenec se absorbcí zahřívá, až začne jasně zářit. Aktivní galaxie vysílají obrovské množství zářivé energie. Elektricky nabité částice, vzniklé zahřátím plynu, jsou zachycovány silným magnetickým polem. Při úniku vytváří ohromující výtrysky.
KVASRY jsou velmi jasná jádra vzdálených galaxií, obklopená šikmo skloněným prachovým prstencem. Kvůli jejich velké vzdálenosti se i v dalekohledu (jak kterém) jeví jako velmi slabé hvězdy. Jsou to však nejvýkonnější zdroje energie ve vesmíru. Energii vyzařují v širokém oboru spektra: od rentgenového až po rádiové vlnění. Někdy pozorujeme výtrysky. Asi nejznámějším kvasarem je 3C273 v souhvězdí Panny.
BLAZARY, podobné kvasarům mohou prudce- až stonásobně zvýšit svůj jas. Astronomové předpokládají, že blazary jsou velmi aktivní galaxie, jejichž výtrysky směřují k nám. Proto můžeme přímo pozorovat záření z akrečního disku, obklopující černou díru uprostřed. Blazary také září v široké oblasti spektra. Blazar je např. objekt BL Lacertae ze souhvězdí Ještěrky.
SEYFERTOVY GALAXIE (např.NGC 1566 ze souhvězdí Mečouna) Asi každá desátá galaxie má poněkud jasnější jádro. Což jsou Seyfertovy galaxie. Jsou méné výkonnou obdobou kvasaru, jejíž centrální černá díra nedosahuje takové hmotnost. Někteří astronomové se domnívají, že všechny velké spirální galaxie, včetně Mléčné dráhy se po nějaké době mohou stát Seyfertovými galaxiemi.
RÁDIOVÉ GALAXIE U rádiové galaxie pozorujeme prachový prstenec z boku, takže můžeme pozorovat i slabší výtrysky a jemnější detajly. Jsou to jedny z největších objektů. Ze středu rádiové galaxie tryská jeden nebo dva proudy plynu, které jsou vyvrhovány do vzdálenosti tisíců světelných let od středu kde se hromadí do obrovských mračen po stranách galaxie. Pro příklad uvádím rádiovou galaxii Centaurus A ze souhvězdí kentaura.
MLÉČNÁ DRÁHA
Mléčná dráha je obří galaxie, ve které se nachází i naše Slunce se svým planetárním systémem. Patří pravděpodobně do skupiny spirálních galaxií. Slunce je v tomto hvězdném ostrově pouze jednou z 200 miliard hvězd. Mléčná dráha má průměr 100 000 světelných let, zatímco tloušťku "pouhých" 2000 světelných let. Obsahuje mnoho mlhovin, ze kterých postupně vznikají další hvězdy. Všechna hmota v Mléčné dráze obíhá kolem středu určitou rychlostí, avšak oběžná rychlost není ve všech místech galaxie stejná. V našich zeměpisných šířkách jsou nejlepší podmínky pro pozorování Mléčné dráhy v létě, kdy se výrazná Mléčná dráha nachází v souhvězdí labutě, které se v tuto dobu dostává až k zenitu (nadhlavníku). Pozorujeme ji jako stříbrný pás obepínající celou oblohu. Mléčná dráha je členkou Místní soustavy galaxií, čítající asi 21 členů. Mléčná dráha je druhá největší této skupiny. Největší je M31 v Andromedě. Místní soustava zase patří do Kupy galaxií v Panně. Slunce s planetami obíhá okolo středu galaxie rychlostí 230km/s ve vzdálenosti 30 000 sv. let. Jeden oběh trvá 225mil. let. Sluneční soustava se nachází v tzv. Orionově ramenu, který je též místním. Všechny hvězdy které vidíme pouhým okem patří do naší galaxie. je jen málo objektů viditelných pouhým okem nepatřící do Mléčné dráhy. Je to např. galaxie M31 v Andromedě.
MAGELLANOVA MRAČNA
Malé i Velké Magellanovo mračno patří do nepravidelných galaxií. Podobně jako Měsíc obíhá kolem Země tak i Malé Magellanovo mračno (MMM) a Velké Magellanovo mračno (VMM) obíhá okolo Mléčné dráhy. Velké Magellanovo mračno je příliš malé nato, aby mohlo mít nápadná spirální ramena jako to má naše galaxie. Jeden oběh trvá přibližně 1,5 mld let. Vsoučasnosti jsou k nám obě mračna nejblíže a na jižní polokouli je na ně krásný pohled. VMM obsahuje obrovskou mlhovinu Tarantuli ve které v r.1987 explodovala supernova označená 1987A. Po dobu 10 měsíců byla viditelná pouhým okem. Malé Magellanovo mračno obsahuje asi 2000 hvězdokup. Má asi čtvrtinu hmotnosti Velkého Magellanova mračna a je deformováno gravitací Mléčné dráhy.
M.I.