česky english

Diskuse


Příspěvek k diskusi:


nepovinné

nepovinné






Otázka (Supratech) k docentovi, přednášejícímu elektrodynamiku na pedagogické fakultě: Jaký je váš pohled na fyzikální schopnost odstínění části okruhu PHG supravodičem ?
Odpověď (docent): Supravodič vytlačí magnetické pole ze svého objemu. Toto pole naruší vnější magnetické pole. Pokud má rotační symetrii, potom je tato symetrie narušena a pole se stane více nehomogenním. Pokud by vzniklo indukované napětí, potom supravodič neovlivní průchod proudu obvodem. Další fyzikální pohled: Vzhledem k orientaci stíněné větve v ose rovnoběžné s indukčními čarami, indukované napětí by tam v případě homogenního pole nevzniklo, protože magnetická síla by na elektrony byla nulová i bez stínění. Při malém rozptylu magnetických indukčních čar by ovšem mohla toto napětí vyvolat. Dle mého názoru supravodivé stínění není podstatné.
Reakce (Supratech): Měření na Figure 3 ve verzi 2 reportu https://arxiv.org/abs/1601.07750v2 ukazuje, že průběh výsledné složky indukce B není ani zdaleka rovnoběžný s tělesem PHG. Kdyby tomu tak bylo, tak by výsledná kolmá složka (složka, která vodič fakticky ovlivňuje) na vodič byla nulová a nebylo by možné zachovat princip divB = 0 a nastal by spor s teorií okamžitě. PHG by bylo funkční i bez úprav se stíněním.
Supravodič pole vytlačí. Indukční čáry supravodivé stínění obtečou vždy nejkratší dráhou. Rovnoběžná složka indukčních čar se stíněním prakticky neexistuje. Obtékají ho tedy kolmé složky a to nejkratší možnou cestou. Optékající indukční čáry již nejsou schopny nějak ovlivňovat okruh, který je mimo stínění. Ve verzi 3 reportu http://www.emwarp.org/cz/public/indukce.pdf je stínění umístěno jinak a se stejným výsledkem.

Otázka (Supratech): Jaký je váš názor na existenci nerovnováhy EMF (elektromotorické napětí) při použití supravodivého odstínění v PHG ?
Odpověď (docent): S odvoláním na předchozí případ uvádím, že magnetické stínění by mělo význam v případě nehomogenního pole, ale ne zásadní, vzhledem k orientaci vodiče rovnoběžně s myšlenými indukčními čarami. Nerovnováha elektromotorických napětí je způsobena jiným tokem magnetické indukce přes větve i a
Reakce (Supratech): Ve verzi 3 reportu je stínění umístěno jinak a se stejným výsledkem. Indukční čáry jdou podél tělesa FHG opravdu jen myšlenkově. Opět odkazuji na Figure 3 ve verzi 2 reportu. Z vašeho pohledu nerovnováhy v uvedených větvích by musel PHG fungovat i bez stínění.

Otázka (Supratech): Je výsledek experimentu se stíněným PHG očekávatelný nebo ne a zda je tedy v něčem nový ? Pokud není, uvítáme nějaké vysvětlující odkazy ap..
Odpověď (docent): Pokud by v případě nepohybujícího se obdélníkového závitu se pohybovaly pouze magnety, pak lze předpokládat, že magnetické indukční čáry (magnetické pole) může vstupovat do plochy závitu v důsledku jeho nehomogenity, kterou vytváří magnetické indukční čáry vystupující z neodymových magnetů ve spodní části. Může tomu přispět i pole, které je odstíněné, tedy vytlačené z objemu supravodičů zajišťujících stínění. Předpokládáme tedy nesymetrii magnetického pole, které se mění s časem tím, že se magnety souose otáčí a magnetické indukční čáry vstupují do plochy závitu, čímž by se měnil částečně i magnetický indukční tok.
V případě, že se otáčí závit, potom je splněna podmínka pro vznik indukovaného napětí tím, že závit „protíná“ magnetické pole svou větví i a . Podle obrázku 1 vzniká ve spodní části obdélníková plocha, zde by to byla kruhová plocha. Musíme ale diskutovat zase nehomogenitu pole v systému uspořádání diskových magnetů. Homogenitu můžeme očekávat ve spodní části (podle toho jak daleko je od spodního magnetu) a zboku, kde je supravodivé stínění, protože tam dojde k odstínění pole. To se sice nedostane k větvi j, ale přispěje k nehomogenitě celkového magnetického pole. Indukované napětí v horní a spodní části i a vzniknout může, v části j nemůže v důsledku odstínění a v ose, která jde vodičem rovnoběžně s indukčními čarami, tedy v případě homogenního pole opět nemůže vzniknout (pouze předpokládáme-li nehomogenní pole).
Reakce (Supratech): Jak jsem sdělil v předchozích reakcí, tak pole nemá takto idealizovaný půběh. Vzhledem k tomu, že neexistuje univerzální vztažná soustava nemá smysl posuzovat indukční situaci z pohledu stojících magnetů nebo z pohledu stojícího závitu. Oba pohledy jsou ekvivalentní a musí mít stejný fyzikální výsledek.

Otázka (Supratech): Jaké je vaše vysvětlení Faraday paradoxu ?
Odpověď (docent): Moje vysvětlení Faradayova paradoxu v případě klasických kartáčových homopolárních generátorů toho, že k indukci uvnitř disku, který se neotáčí je to, že magnetické pole je i při rotaci magnetů stále stejné a nevzniká tak žádný magnetický indukční tok. Ani při deformaci pole supravodivým stíněním (jak jste správně uvedl, že stále platí, že divB = 0). Pokud se bude otáčet disk vůči magnetickému poli, pohybují se fakticky elektrony ve vodiči a tento proud elektronů vytváří magnetické pole, které pak v kartáčích vytváří indukované napětí.
V případě bezkartáčového motoru podle Vaší konstrukce se vodič (rám) nepohybuje a indukované napětí nevznikne. Proto nemůžete nic naměřit.
Reakce (Supratech): Musím konstatovat, že je zcela jedno z jaké soustavy posuzujete funkci PHG/FHG. Obě soustavy jsou ekvivalentní. Jen připomínám, že existence privilegované inerciální soustavy - éteru byla postupně zpochybňována např. Michelsonovým-Morleyovým experimentem a vyvrácena pomocí postulátů relativity od roku 1905. Pokud připustíme relativistické vysvětlení Faraday paradoxu, tak se o žádný paradox nejedná: Je úplně lhostejné zda se disk otáčí a magnet stojí nebo naopak magnet se otáčí a disk stojí. V obou případech nastává indukční rovnováha EMF. Vnější i vnitřní příspěvky EMF jsou si rovny z důvodu, že platí divB = 0. Z toho plyne nulová indukce a platí to stejné i pro nestíněné PHG. U FHG však nastává indukční nerovnováha EMF z toho důvodu, že disk je s magnety pevně spojen. Vnitřní tok se na tvorbě EMF tedy nepodílí. Vnější indukční čáry se pohybují vůči rámu s kartáči a měla by se tedy teoreticky indukovat EMF z vnějšího toku.

Dovětek (Supratech): Panu docentovi děkujeme. Chápeme, že problematika FHG není dobře známa a je málo v povědomí zvláště na pedagogických fakultách. Dialog byl upraven do maximální stručnosti a k maximálnímu pochopení jádra sporu. S podobným naivistickým vysvětlením funkce FHG jsme se setkali i u jednotlivců z ČVUT. Odkaz příkladu takového nekomplexního vysvětlení je na http://worldnpa.org/abstracts/abstracts_5875.pdf nebo na https://en.wikipedia.org/wiki/Homopolar_generator .

Aktuality

5 


Někteří akademici znají odpověď, jaká cesta vede k ovládnutí gravitace.
Překvapivě ale nejsou schopni zodpovědět otázku: Jak je možné, že žádný z udělených patentů, který řeší ryzí homopolární motor nebo generátor není funkční ?
Tito akademici chtějí veřejnosti namluvit, že k ovládnutí gravitace potřebujeme výzkum na LHC nebo na ještě větším LHC. Dokonce snad chtějí zahájit jakousi mediální kampaň (či snad sbírku), aby se realizoval další, ještě větší kanon (collider) na drcení hmoty.
Když si uvědomíme, s jakými energiemi (píšeme zde o hustotách energie) takový LHC pracuje, tak myšlenka průmyslového využítí jakékoliv nestabilní částice, je zcela nereálná. Tyto částice, i když zapadají do určitého abstraktního matematického modelu, svojí energetickou náročností předčí cokoliv pozemského. Je to podobné tomu, když se díváme na látku se zajimavou barevnou strukturou. S trochou fantazie vidíme ve struktuře obrazce, které připomínají např. lidské tváře. Podobné vjemy mívají lidé při setkání s kulovým bleskem. Z velkého spektra zvukových efektů si prizmatickým pohledem zkušeností vyberou jen ty, které umějí rozpoznat. Pokud kulový blesk nevidí, tak si mohou myslet, že je ve vedlejší místnosti nezvaný host z říše duchů či podsvětí. Vidíme to, co umíme vidět, nebo slyšíme to, co umíme slyšet nebo to, co jsme schopni analyzovat či očekáváme k analýze.

Z našeho pohledu drcením hmoty s předem nastavenými a očekávanými predikcemi, nezískáme žádné využitelné výsledky. Možná tak výsledky, které povedou k ještě efektivnějším nástrojům hromadného ničení. Dáme-li dítěti na hraní kanon, naučíme ho jen střílet. Černé díry, které chtějí zainteresovaní v nějakém LHC vytvořit, nebudou pohlcovat hmotu ani antihmotu, ani eliminovat gravitaci. Budou spolehlivě a nenávratně pohlcovat peníze.




K nereaktivnímu ovládnutí gravitace musíme
nevyhnutelně zkoumat energeticky dostupnější systémy. K tomuto cíli vede technicky jedině cesta s podstatně nižšími energiemi. Tedy s částicemi, které jsou stabilní a které dokážou existovat ve shlucích. Je smysluplnější zkoumat hmotu ve formách, které nemusíme neustále energeticky prznit. Jedině takto pochopíme a zachytíme snadno přehlédnutelné vlastnosti přírody. Záměrně nehovoříme o "zákonech přírody". Zákony vymýšlejí pouze lidé, kteří by rádi věci kolem sebe uchopili a podřídili si je. Příroda je proměnlivá a přizpůsobivá a jednoduchými formulacemi zákonů neuchopitelná. To co se prezentuje jako zákon, se časem ukáže jako pouhá prizmatická vize. Především takové "společenské" částice nemusíme dotovat stále větším množství energie. Když lépe pochopíme jejich chování ve shlucích za běžně dosažitelných teplot, tak získáme jistotu, že k využití těchto poznatků existuje finančně i technicky dosažitelný cíl. Pokud by byl do nejnovějších poznatků námi publikovaných mj. i na těchto stránkách, investován jen zlomek prostředků, které nevratně skončily v LHC, budou mít pohonné jednotky na bázi emwarpu do pěti let tah blížící se tahu malých satelitních nosičů. Náš mikro rozpočet umožňuje jen výrobu fyzikálně demonstračních modelů které se pomalu dostávají do fáze, jež by mohla svojí účinností iniciovat revizi Faraday-Maxwellových představ o elektrodynamice z období na sklonku feudalismu, kdy si vědci ještě mysleli, že éter je všudypřítomné a vším prostupující médium určené k šíření elektromagnetického záření. Podobně jako zobecňující představa o hypotetickém homogenním magnetismu virtuálně tekoucím z jednoho nekonečna do nekonečna druhého.

Předchozí věty jsou o velmi chytrých a nadaných lidech, kteří mají, nebo měli, skvělou logickou vybavenost opírající se o matematická definitorická myšlenková schémata, avšak jen s neurčitým smyslem pro technicko-fyzikální realitu.